29. 2.Minut čtení: 3

JAK JSEM (NE) BARVILA VELIKONOČNÍ VAJÍČKA

ZAPOMNĚLA JSEM BARVU NA VEJCE

V loňském roce jsem vše nechala na poslední chvíli.

Pořád jsem se uklidňovala jak je spousta času, určitě znáš to samé.

Nezahálela jsem, hlavou se mi honila spousta DIY velikonočních projektů, které jsem chtěla realizovat a nebo stihla realizovat.

Jak jsem se myšlenkami zaobírala jinými věcmi, tak jsem zapomněla koupit základní potřebu všech hospodyněk a to, barvu na vajíčka.

Tuto informaci jsem zjistila pár hodin před koledou, tak už nebyl moc prostor něco koupit nebo řešit. Říkala jsem si, že jsem přece docela kreativní, tak to zvládnu. Ale to jsem se přepočítala.

Nejdřív jsem byla v šoku, ale říkala jsem si, že se v dřívějších dobách barvila vejce přírodně, tak to risknu také.

Ovšem příroda mi moc nepřála.

Slupky od červené cibule, tak jsem to vídala u své babičky jsem neměla a nenašla jsem ani třeba kopřivy. Neměla jsem ani borůvky, které přece tak krásně barví oblečení. Prekérní situace, ale koukám do skříňky a tam se krčí slezové květy na čaj. Ani nevím, kde se tam vzal. A v lednici byla 1 řepa, tak to by šlo, ne?

Postupovala jsem dle instrukcí, vejce odmastila, uvařila na tvrdo, vložila do sklenice s horkou vodou, octem, udělala výluh ze slézových květů, který má v hrnci docela hezkou barvu a co se stalo?

Nic.

Barva na vejce vůbec nechytala, válela se po skořápce a zase z ní padala dolů.

To samé se opakovalo s barvou z řepy. Vůbec nevím, kde jsem udělala chybu.

Tohle vše, jsem zjistila pár hodin před koledou. Že nemám připravena vejce pro hodovníky.

JAK JSEM SE ZACHRÁNILA

Jsem UPCY sběratel. Kdo to je, si můžeš přečíst v 1 z mých článků.

V mé dílně mám nasysleno spoustu krabic se vším možným, nepřeberným množstvím čehokoliv. Mé kroky vedly neomylně tam. Do krabice s nálepkami s motivy Velikonoc, které tam schraňuji z časopisů již několik let.

V další krabici ležela spousta barevných mašlí a stužek, tu jsem přihodila také a šla zachraňovat ta ubohá vajíčka a v duchu litovala koledníky.

Jenže, co se nestalo.

Než mne napadlo, jít pro nálepky, tak jsem se snažila zachránit situaci.

Babička vždy mastila vejce sádlem, aby se pěkně leskla a vynikla barva. Tak jsem to pro záchranu udělala také, aby se aspoň leskla, když barva byla nanic.

Když jsem vytáhla nálepky na vejce, tak tam vůbec nedržely, protože vejce byla mastná a kluzká. Po těžké dřině, udržet nálepky na vejcích, vypadala nadílka ještě hůře. Mastná flekatá vejce s nálepkami jsem zachránila převázanou stužkou. Trochu vypadala jako by je bolely zuby.

Nu což, pro příště budu už poučená.